Články označené ako BrandCom sú pripravené a publikované v spolupráci s komerčnými partnermi. Hoci redakcia TRENDU nie je ich autorom, ich obsah považuje za prínosný pre čitateľa a preto umožnila ich publikovanie. Viac o BrandCom

Návod, ako vyhrať referendum.

28.01.2015 | Ľubo Havierník

Diskusia (61 reakcií)

28.01.2015 | Roman Kanala

Aby referendum na Zlodejsku bolo referendom ozajstným, treba zmeniť ústavu v dvoch bodoch:

1. zrušiť kvórum tak, aby bolo referendum platné, ak sa ho zúčastní čo i len jeden oprávnený volič a v takom prípade bude jeho hlas rozhodujúci

2. výsledok referenda, nech je akýkoľvek, urobiť pre politikov záväzným tak, aby sa obišiel parlament, pretože vôľa ľudu vyjadrená v priamom hlasovaní má vyššiu legitimitu, ako hra so žetónmi v parlamentnej partokracii. Výsledok referenda by bol platný okamžite po sčítaní hlasov a uplynutí odvolacej lehoty a stal sa súčasťou právneho poriadku tak, aby ho parlament nemohol ignorovať či sabotovať.

Potom namiesto štyroch možných výsledkov bude výsledok hlasovania len ÁNO - NIE. Dva stavy, abstencia a ignorovanie výsledku, sa eliminujú. Povedie to k väčšej zodpovednosti voličov, ale môže to viesť aj k zneužívaniu referenda na priame vládnutie populistov. V každom prípade to bude demokratickejšie, ako súčasný stav.

28.01.2015 | Ľubo Havierník

na 100% súhlasím.

28.01.2015 | libertarian

Roman Kanala :
hahaááá, .... no to by tu vyzeralo, keby to tak bolo.

Existujú tri stupne slobody :

1.Maximálna. Každý človek rozhoduje IBA O SEBE. O nikom inom.

2. Stredná. Demokracia. O všetkých luďoch rozhoduje skupinka trochu normálnych ludí, politikov.

3. ŽIADNA. Vláda čiste cez referendá. O každom jednom človeku rozhodujú tí ostatní ludia. Nik nerozhoduje O SEBE.

28.01.2015 | Roman Kanala

Zatiaľ to, čo sa na Zlodejsku nazýva referendom, nie je nič iné, ako nákladný prieskum verejnej mienky.

Vláda čiste cez referendá je riziko, ktoré je zreteľné aj v pravlasti referenda, Švajčiarsku. Najsilnejšia parlamentná strana, ľudová strana, agrárna strana SVP-UDC, obchádza politický proces a mení priamo ústavu cez referendá. Ale nie vždy im to vyjde. Pred rokom 9. februára 2014 im vyšlo sprísnenie imigračných zákonov bez ohľadu na dôsledky. Aj to je dôsledok priameho hlasovania ľudu, že sa násladky plne pochopia až po hlasovaní. Ale to patrí k hre. Jediné dôležité je, aby sa rešpektovali pravidlá. Keď si politici robia len to, čo sa im hodí, to nie sú žiadne pravidlá, ale oligarchická partokracia.

28.01.2015 | libertarian

"sa na Zlodejsku nazýva referendom, nie je nič iné, ako nákladný prieskum verejnej mienky"
- chvalabohu že len to.

Inak - nechápem, prečo zástancovia "slobody" podľa môjho bodu č. 3:
"Vláda čiste cez referendá. O každom jednom človeku rozhodujú tí ostatní ludia. Nik nerozhoduje O SEBE."
- nemajú ochotu požadovať slobodu podľa môjho bodu č. 1. : Maximálna. Každý človek rozhoduje IBA O SEBE. O nikom inom.

Ludia, ktorí schvalujú rozhodovanie iných o sebe, neschvaľujú rozhodovanie IBA JA SÁM o SEBE. Toto je nepochopitelné.







Existujú tri stupne slobody :

1.Maximálna. Každý človek rozhoduje IBA O SEBE. O nikom inom.

2. Stredná. Demokracia. O všetkých luďoch rozhoduje skupinka trochu normálnych ludí, politikov.

3. ŽIADNA. Vláda čiste cez referendá. O každom jednom človeku rozhodujú tí ostatní ludia. Nik nerozhoduje O SEBE.

28.01.2015 | Roman Kanala

Že Vás to baví, takéto naivné schémy a šablóny. Ak každý človek rozhoduje len o sebe, tak sa spoločnosť vráti niekam do púšte k Arabom či na prérie Indiánov, ktorí si robili, čo chceli a občas sa šli navzájom pozabíjať. Ľudia si vymysleli štát najprv kvôli tomu, aby zvýšili svoje šance na prežitie v neprajnej prírode, teda proti externým vplyvom, ale potom aj kvôli tomu, aby boli lepšie chránené ich ostatné práva proti ostatným ľuďom, ako právo na život, právo na majetok a postupne pribúdala spústa nových, stále abstraktnejších práv. S každým novým právom prichádzajú isté obmedzenia.

Referendum nemá obmedzovať práva iných ľudí len preto, že sú iní. Centrálnym konceptom je verejný záujem a aj ten treba posudzovať, či príliš neobmedzuje slobodu jednotlivca.

28.01.2015 | Motylx

Verejny zaujem neexistuje.
Takze centralnym konceptom je nieco, co neexistuje.
Preco by sa mala spolocnost, v ktorej existuju zakony, vracat do prerie, preco by sa v takej spolocnosti mali ludia pozabijat?
To su co za vedecke dristy?
Ako je chranene tvoje pravo na zivot, na majetok, ked ta stat odzbrojil, policia nechrani, ale sikanuje a sudnictvo je v bezutesnom moralnom rozklade, oboje z dovodu pretrvavajuceho statneho monopolu na moc?
Kristepane, ze ta huba neboli.

28.01.2015 | Motylx

Pre verejny zaujem boli okradnuti o majetok zidia.
Pre verejny zaujem boli vystahovani z ich domovov a vysidleni.
Boli verejnym nepriatelom a pre verejny zaujem, aby uz nemohli skodit, boli zotroceni a neskor splynovani.
Stat v mene verejneho zaujmu, bezpecnosti, ochrany uz urobil strasne zverstva.
Vsetky tieto zverstva sa diali s verejnym aj tichym suhlasom verejnosti v mene verejneho zaujmu.
V koncentrakoch panoval precizny poriadok. Poriadok predsa musi byt. Lebo stat, lebo verejny zaujem. Kto ten poriadok dodrziaval, mal sa relativne dobre. Dostal namiesto vyprasku riedku polievku. Vela jej nebolo, aby a nom nebolo privela hmoty, privela krvi, odkrvovanie bola neprijemna praca navyse, museli sa robit jarceky na odtekanie krvi, bol na to neprijemny pohlad a to len kvoli tomu, aby to telo, ktore zbavili vsetkych prav...na majetok, na domov, na dostojnost, na slobodu, na zivot...lepsie horelo....ak z neho nevyrobili mydlo...vo verejnom zaujme....demokraticky.
Ludia si demokraticky odhlasovali, zvolili a s ich verejnym, ci tichym suhlasom dalsi ludia vytvorili peklo na zemi.
Co je to verejny zaujem?
Definuj.
A preco by mal byt nejaky kolektiv uprednostneny pred jednotlivcom?
Ako zarucis, ze sa v mene nejakeho kolektivu nezopakuju podobne prisernosti?

28.01.2015 | Motylx

http://www.advokator...

28.01.2015 | PaloK

Preboha živého, prečo by mal byť jednotlivec uprednostnený pred kolektívom?
Je predsa základnou povinnosťou spoločnosti sa nielen rozvíjať, ale aj rozmnožovať, pretože ak sa spoločnosť nerozmnožnuje, musí si nájsť iné zbrane na to, aby sa ubránila inej spoločnosti, ktorá sa efektívne rozmnožuje. Spoločnosť, ktorá chce rozširovať svoj prístup k životu (ak nejaký vôbec má, pretože Slováci ako národ evidentne nemajú žiadnu predstavu ako chcú žiť o 100 rokov) sa musí aj rozmnožovať, pretože duševné a fyzické mŕtvoly sú v našom svete na nič. Ak sa spoločnosť nechce rozmnožovať, potom musí podobne ako celá naša skvelá západná civilizácia plná bezduchých ideálov o osobnej slobode nájsť spôsob, ako prežiť na úkor tých, ktorí sa rozmnožujú.
Spoločnosť musí vedieť ako chce žiť. Ak to nevie, a nechce o tom ani diskutovať, nie je to spoločnosť, ale banda daňových platcov zadebnených medzi štyrmi stenami svojej bohovskej nehnuteľnosti.

28.01.2015 | Motylx

Prave kvoli vyssie spominanym skutocnostiam, ked boli kolektivne zaujmy povysene nad prava jednotlivcov.

28.01.2015 | Roman Kanala

Ja si nemyslím, že zbavovanie majetku časti populácie podľa etnických či náboženských atribútov skupiny by mohlo byť vo verejnom záujme. Zbavovanie majetku je tak závažný zásah do ľudských práv, že obstojí len pre nejaký vyšší cieľ, ako výstavba železnice či diaľnice, ktorá sa nedá viesť mimo pozemku alebo domu. Aj vtedy musí byť za majetok poskytnutá adekvátna úhrada tak, aby si dotknuté osoby dokázali z úhrady zaobstarať iný podobný objekt v podobnej lokalite.

Konanie fašistov, arizácia, Benešove dekréty, vysídľovanie Maďarov, komunistické konfiškácie, odsun Tatárov z Krymu či zabranie Donbasu boli zločiny.

28.01.2015 | Motylx

Dialnica je vyssi princip ako viera, narodnost, bezpecnost, sloboda, spravodlivost?
To sa dozvedam veci.
Nejaky vedecky dokaz?
;)

28.01.2015 | Ctibor

ty kde zijes toto co hlasas je utopia :D vzdy sme boli a aj budeme ovplyvnovani vacsinou..vytvor si vlastny stat a tam si daj pravo ake chces

28.01.2015 | Motylx

Povedie to len k tyranii vacsiny.
K ziadnej zodpovednosti.

28.01.2015 | grinvalsky

Niekoľko stotisíc ľudí vie, čo chce a čo nechce. Chce podporiť základnú bunku spoločnosti na Slovensku - rodinu. Nechce indoktrináciu rodovou ideológiou, ktorú pápež František nazval "teóriou gender" a pripodobnil ju k fašizmu týmito slovami:

"Prečo hovorím o ideologickej kolonizácii? Práve preto, lebo sa zmocňujú istej potreby určitého ľudu alebo príležitosti vstúpiť a získať vplyv, a to cez deti. No toto nie je nič nové. To isté robili diktatúry minulého storočia. Vstúpili so svojou doktrínou. Pomyslite na Balillu, pomyslite na Hitler Jugend. Kolonizovali ľud, robili to cielene. No koľko utrpenia to prinieslo. Národy nesmú strácať slobodu."

Tí, čo sa nezúčastnia, niekto preto, že pôjde na pivo, alebo na záhradku, niekoho odradí propaganda RTVS ... sú nehomogénnou skupinou. Tí, čo sa zúčastnia, angažovanou homogénnou skupinou sú a verím, že aj ostanú, bez ohľadu na to, či ich bude niekto marginalizovať. Keby sa aspoň taká skupina organizovane postavila proti fašistickej indoktrinácii mohli sme predísť mnohým utrpeniam. Aj vtedy a môžme povedať, že už aj v dnešnej dobe, je to však aj vec odvahy.

Tak to vyzerá z nadhľadu, ak sa na to pozrieme ako účtovníci, tak budeme šermovať percentami a číslami. Rozhodovať ale budú ľudia a ich angažovanosť.

28.01.2015 | al0

no ty si teda uz poriadne indoktrinovany

29.01.2015 | pkx

Hovoris ako keby krestanstvo samo nevzniklo ideologickou kolonizaciou.
A rovnako paradoxne je, ze fasisticka indoktrinacia sa opierala o krestanstvo a cirkev tomu vyrazne napomahala. Dokonca aj dnes cirkev ma stale pozitivny vztah k slovenskemu statu.
A ty ides tuto skupinu prezentovat ako kandidata na odpor proti fasizmu? Capa zahradnikom chces spravit??

30.01.2015 | grinvalsky

Kresťanstvo je náboženstvo, čo je rozdiel oproti ideológii, ktoirá je vlastne náboženstvom bez Boha. Novobjavené krajiny neboli majetkom cirkví ale koloniálnych štátov (Holandsko, Anglicko, Španielsko ...). V prípade kresťanstva teda nemôžme hovoriť o ideologickej kolonizácii ale o inkulturácii.
Fašistická doktrína sa neopierala o kresťanstvo, aj keď kryštálová noc v roku 1938 prebehla symbolicky v deň narodenia Martina Luthera (ale Luther pochopiteľne nebol fašista, len mal závažné výhrady voči Židom). Katolícka Cirkev ako prvá významná inštitúcia odsúdila fašizmus najvýznamnejšími dokumentmi - encyklikami Pia XI-teho: Non abbiamo bisogno (29. júna 1931) - proti talianskemu fašizmu, Mit brennender sorge (14. marca 1937) - proti nemeckému fašizmu. Cirkev mala so Slovenským štátom napäté vzťahy kvôli vysťahovaniu a zbaveniu majetku Židov (Slovenský štát sa nikdy k fašizmu nehlásil, prečítajte si jeho ústavu a ostatné zákony v archíve na stránke nrsr.sk). Slovenskí biskupi kritizovali protižidovské zákony v pastierkom liste, podobne ako teraz kritizujú ideológiu gender.

Fašizmus nás ohrozoval v minulom storočí, teraz Slovensko a svet ohrozuje podobná neľudská ideológia - genderizmus.

30.01.2015 | IvanPe

Kokso, to je manipulacia ako vysita!
Staci pospajat par faktov a hned mame hodnotovu normu. Napr: historia osvedcila fakt, ze co odsudi Katolicka cirkev sa ukaze ako neludske.
Esteze sa mame o co v zivote opriet. Ze?
A preco si myslite, ze vsetci sme ******?

30.01.2015 | Motylx

Naša vina tkvie v našej vďačnosti a vernosti voči Nemcom, ktorí nielenže uznávali a schvaľovali existenciu nášho národa a jeho prirodzené právo na nezávislosť a národnú slobodu, ale pomáhali mu aj proti Čechom a Židom, nepriateľom nášho národa. Sme si však celkom istí, že táto "vina" je v očiach katolíkov našou najväčšou cťou.

Čest protektoru Adolfu Hitlerovi! Sláva jeho armádě a SS, sláva generálu Höfflemu a dalším velitelům divize! (...) Máme protektora v německé Říši, šlechetného Adolfa Hitlera. - 30. října 1944 při oslavě okupace Banské Bystrice

30.01.2015 | Motylx

Prý zda je to křesťanské, co se děje s Židy. Je to lidské? Není to loupež? (...) Já se ptám, je to křesťanské, když se národ chce zbavit věčného nepřítele? O tom, že Slovákovi židovský živel ohrožoval život, o tom není třeba nikoho přesvědčovat. Vypadalo by to ještě mnohem hůř, kdybychom se od nich včas očistili. A udělali jsem to podle příkazu Božího: Slováku, shoď, zbav se svého škůdce. Tiso ve veřejném projevu v Holíči 16. srpna 1942

Vsetko tisove vyroky.
Vyroky katolickeho knaza a prezidenta slovenskeho statu..

01.02.2015 | Motylx

Katolicke obludarim.
Ked katolicke obludy moralizuju a kadruju.

Originál vyšel už před půl stoletím. Český překlad – s podtitulem Vatikán ve spolku s Mussolinim, Francem, Hitlerem a Pavelićem - je na pultech až teď (Naše vojsko). Karlheinz Deschner (1924 – 2014) se zapsal i jinými třaskavými tituly.

Původem z bavorské katolické rodiny, absolvoval i církevní seminář. Za tři roky, jež musel odsloužit ve wehrmachtu, byl několikrát raněn. Rodina konvertovala k protestantismu, Deschner – ke kritické analýze církevních dějin. Na deseti svazcích Kriminálních dějin křesťanství (Kriminalgeschichte des Christentums) pracoval čtyři dekády. Knihu Kohout zakokrhal znovu (Abermals krähte der Hahn, 1962) zažalovali preláti za „urážku církve“. Deschner, vláčený i spoustou pravicových médií, je u norimberského soudu porazil na hlavu.

Titul, právě vydaný i česky, uvádí Uptonem Sinclairem: „Bylo starým, ctihodným zvykem staré matičky církve, použít ve službách Boha ďábla!“ Právě o tom je od prvé až do poslední strany: „Široká veřejnost stále ještě neví, že katolická hierarchie systematicky podporovala všechny fašistické státy od jejich počátků a nese tak rozhodující spoluvinu na smrti šedesáti milionů lidí. V Itálii začalo sbližování Vatikánu s fašismem už v roce 1922, ještě před známý ´pochodem na Řím´… Ve Španělsku vyzývali biskupové poprvé už v roce 1933, rovněž s podporou papeže, ke křesťanské ´křížové výpravě´ proti zákonné republikánské vládě, v jejímž čele pak v letech 1936 – 1939 bojovala vojska pohana Hitlera a ateisty Mussoliniho, 150 000 Francových muslimů a příslušníků cizinecké legie…V Německu začala spolupráce Vatikánu s Hitlerem s velkou pravděpodobností ještě před uchopením moci, s jistotou však okamžitě poté.“ A „vyvrcholila po katolickou církví toužebně očekáváném přepadení Sovětského svazu…V Jugoslávii bylo, také s plnou podporou katolického kléru, zničeno 299 pravoslavných kostelů, násilně na katolickou víru obráceno 240 000 pravoslavných Srbů a zavražděno, často po hrozném mučení, 750 000 pravoslavných věřících; což ostatně v německy hovořících zemích vešlo snad poprvé ve známost díky mým dějinám církve (Abermals krähte der Hahn) z roku 1962.“

„Biblický Ježíš požadoval zřeknutí se veškerého majetku. V prvokřesťanské obci se to silně přibližovalo komunismu, nebo, jak uvádí Troeltsch, k religióznímu komunismu lásky (Liebeskommunismus).“ Teprve „za Konstantina, počátkem 4. století, se církev náhle vzdala svého pacifismu a začaly padat peníze. Císař daroval zlato, kostely a paláce…co dřív plynulo do pohanských svatyní, dostávala teď katolická církev. Konfiskovala také chrámový a církevní majetek ´kacířů´. Od roku 475 dávala římská obec čtvrtinu celkového příjmu biskupovi. Čtvrtinu dostával klérus, čtvrtina byla rozdělena chudým a čtvrtina byla použita na získání církevních budov. Přesto se stávalo, že papež po léta spotřebovával všechny čtyři části sám.“

A tak „postupně vznikal majetek, nazývaný Patrimonium Ecclesiae nebo Patromonium S. Petri. Římská církev vlastnila obrovské statky nejen v Itálii, ale i na Sicílii, Korsice, Sardinii, v Dalmácii, Africe a dokonce i v Orientu. Od 5. století byl římský biskup, jehož předchůdci měli zvěstovat evangelium bosí a bez peněz, největším majitelem pozemků v Římské říši.“

„Církevní stát“ – „onen groteskní zmetek, který od sebe oddělil sever a jih Itálie na více než tisíc let“ – vznikl „už v polovině 8. století“, „náboženskou válkou za Stěpána III.“. Dál „podstatně rozšířen byl za Inocence III. kolem roku 1200“. Vyvrátili ho až „napoleonští vojáci koncem 18. století“, kdy „byl rozdělen mezi Francii a Itálii. V roce 1815 ho sice ještě jednou zřídil vídeňský kongres, v roce 1870 se však definitivně rozplynul v Italském království.“

„Mussolini byl ateista.“ Už ve „svém prvním, v roce 1904 vydaném díle Bůh neexistuje“ ho „nazýval ´nehorázným výplodem lidské ignorance´“ - a „Ježíše, ´pokud vůbec žil´, osobou ´malou a ubohou (piccolo e meschino)´“. „Z vědeckého hlediska“ – hřímal ještě roku 1920 – „je náboženství nesmysl, v praxi je nemorální a lidé, kteří na něm lpí, jsou nemocní“. S Piem XI. však našli společnou řeč už rok nato. Spojily je „rozhodující společné znaky. Obě strany umlčovaly komunisty, socialisty a liberály. Obě vládly autoritářsky. Velká rada fašismu byla nadto zjevnou imitací Svatého kolegia (Sboru kardinálů) a nástupnictví duceho bylo upraveno stejně jako papežovo. Poněvadž Mussolini nechal okamžitě zrušit svobodu tisku a shromažďování, vrátit do školních tříd krucifixy, zavést znovu náboženství jako školní předmět, zaštítit procesí a anulovat zabavení kostelů a klášterů, musely se shodnout, i kdyby se ateista nemodlil před shromážděnými fašisty k Madoně.“

Zrodil se „z klerikalismu a militarismu složený produkt“ – „katolický immoralismus“ - jak mezalianci nazval Francesco Nitti, někdejší italský premiér. „Mussolini by bez Vatikánu svého cíle dosáhl jen stěží. ´Pět minut střelby,´ řekl tehdy Pietro Badoglio, náčelník generálního štábu, ´a o fašismu by už nikdo jaktěživ neslyšel nic´.“ Tajná jednání, zahájená už před „komedií ´pochodu na Řím´“ – „duce ho absolvoval v lůžkovém voze“ – vyústila v perverzní holport: „Vatikán se zavázal, že Partito popolare, katolickou stranu, eliminuje“ -  „od fašistů se za to dočkal ještě mnohem radikálnějšího potírání liberálů, demokratů a komunistů. Mussolini garantoval jejich odstranění a zachování ´církevních práv´.“

„První služba, kterou bývalý socialista Svatému stolci prokázal, byla finanční. Zachránil totiž ´Banco di Roma´, které kurie a několik jejích prelátů svěřili vysoké sumy, před bankrotem tím, že do ní na úkor italského státu nalil přibližně 1,5 miliardy lir.“ „Socialističtí a komunističtí dělníci byli za ranního kuropění stříleni na okrajích měst. Zemřelo několik tisíc lidí“ („i bývalých Mussoliniho přátel“). Když „byl 10. června 1924 unesen a obludným způsobem zavražděn mladý učitel práva a socialistický vůdce Giacomo Matteoti“, „rozhořčení v Itálii byl nesmírné“ - a „zdálo se, že Mussoliniho kariéra končí“ – „Pius XI. se znovu postavil za duceho a dokonce nařídil všem katolickým duchovním, aby vystoupili z katolické strany, což se rovnalo jejímu rozpuštění. Jednu z největších překážek na cestě k fašistické diktatuře tak odstranil papež, který 20. prosince 1926 zvěstoval světu: ´Mussoliniho nám seslala Prozřetelnost´.“

Prvou kulminací byly „Lateránské smlouvy“ z 11. února 1929. Vatikán tímto konkordátem posvětil „legitimitu“ fašistického režimu. „Za to však obdržel neomezenou teritoriální a personální suverenitu na území Cittá del Vaticano a jako jednorázové odškodnění obrovskou sumu ve výši jedné miliardy lir ve státních papírech a 750 miliónu lir v hotovosti.“ „Katolicismus se stal státním náboženstvím, církevní manželství bylo rovnocenné s občanským, rozvod byl nemožný, náboženství bylo jako ´základ a vrchol veřejného vyučování´ povinné ve všech národních a středních školách. Proticírkevní knihy, noviny a filmy byly zakázány, kritika a urážka katolicismu byly trestné. Ano, stát se zavázal, že celé své zákonodárství sladí s kanonickým právem. Ze všech konkordátů, které Pius XI. do té doby uzavřel (s Lotyšskem 1922, s Bavorskem 1924, s Polskem 1925, s Litvou 1927) byl konkordát s fašistickou Itálií pro kurii nejvýhodnější. Vymazal dvě staletí vnitrostátního vývoje a vzdal se duchovní nezávislosti země, jak napsal Francesco Nitti.“

„17. února se všech větších městech Itálie konaly mimořádné sváteční bohoslužby za přítomnosti prominentních prelátů, vysokých stranických vedoucích a vojenských představitelů. Fašistické a církevní vlajky vlály vedle sebe, kapely hrály státní hymnu a náboženské písně a biskupové pronášeli kázání, v nichž velebili papeže a Mussoliniho. Pius XI. přijal 9. března diplomatický sbor a prohlásil se ´nanejvýš šťastného´. Kardinálové téhož dne napsali, že Mussolini vládne ´z pověření božské prozřetelnosti´… Konrád Adenauer, zasloužilý mecenáš NSDAP, zaslal ducemu dojemný blahopřejný telegram.“

Opičí lásku kurie k fašismu už tam, kde dával premiéru, nijak neochabla ani za jeho agrese v Habeši. Vatikán hujersky sekundoval i verzi, z níž si usmolila alibi – o Itálii coby „národu bez prostoru“. „Katolická teologie morálky“ – psala tehdy Civiltá Cattolica – „ne zcela každé násilné hospodářské rozpínání odsuzuje“. Stát, který „vyčerpal ostatní prostředky a mírumilovné cesty“, „se v případě krajní nouze smí domoci svého práva i násilným dobýváním“. „Prostoru“, ležícího ladem, bylo v Itálii víc než dost – v rukou „velkostatkářů a právě i církve“. Neuniklo to ani reportérovi listu New Statesman, vyslanému do Itálie v roce 1936. „Válka v Etiopii“ – napsal – „byla náhradou za neuskutečněnou agrární reformu“. Krutou daní za „vazbu fašistického režimu na síly finančního kapitálu a třídu velkostatkářů“.

„Zatímco 52 členů Společnosti národů italskou agresi odsoudilo jako nezákonnou útočnou válku, podporoval episkopát v zemi papeže, Itálii, z kazatelen stranické řečníky a vyzýval národ k poskytování darů pro vítězství.“ Deschner pak popisuje sbírky klenotů, kázání a procesí, organizované desítkami italských episkopátů na „spravedlivou a svatou věc“ války, jíž „Itálie musí u polodivokého a duševně a nábožensky zaostalého národa naplnit velkou civilizační misi“ (jak to formuloval umbrijský biskup Cola).

„Zvláštní roli sehrála v etiopské válce Panna Marie“ – podobně jako v „mnoha dalších řežích křesťanských dějin, bohatých na války“. Včetně těch, připomíná Deschner, které se teprve připravovaly. A cituje i z knihy Marie zachraňuje západ: Fatima a vítězka ve všech bitvách božích v rozhodování o Rusko, vydané s vatikánským imprimatur roku 1953. Tady se kurie zapojila do „ideologické přípravy 3. světové války“ jímavými obrázky „mariánské dynamiky od počátku časů do našich dnů“. Panna Marie je tu zpodobněna jako „žena, co zašlápla hada“ - a „arcistratég hvězdné hodiny křesťanství“ - v jedné osobě.                           ­

Mussolini nasadil v Habeši ve velkém i otravné plyny. „Po takzvané bitvě u Amba Aradam napočítal jeden italský kapitán více než šestnáct tisíc skolených ´nepřátel´. Leželi mrtví nebo polomrtví tam, kde aplikovaný plyn popálil jejich kůži a rozerval jim plíce a nakonec byli všichni hygienicky spáleni plamenomety.“ „Když byla Etiopie podmaněna a houfy mnichů a jeptišek následovaly katolické vojsko, oslavovali biskupové, kardinálové a apoštolští vikáři od Milána po Addis Abebu ´religiózní význam´ pochodu na Řím a ´novou Říši římskou, která ponese Kristův kříž do celého světa pod vedením tohoto báječného muže, duceho´.“            

Ve Španělsku byl klérus nejen největším pozemkovým rentiérem. Kutny či jejich prokuristé zastávali „ředitelské posty ve 44 velkých společnostech a obchodních podnicích“, tvořících oligopol ve sféře dopravy, peněžnictví, těžby surovin, energetiky i rozhlasu a tisku. „Ve stejné době trpěly dvě třetiny obyvatelstva endemickou podvýživou“, „60 % obyvatelstva bylo negramotných“ a „ještě v roce 1930 nechodilo v samotném Madridu do školy 80 000 dětí“. Kdy červnové parlamentní volby v roce 1931 vyhrála kolice republikánů a socialistů se 377 mandáty“ – proti pouhým „60 křeslům pravice, reprezentované vysokým klérem, grandy, důstojnickým sborem a velkokapitálem“ – italský scénář dával ještě masivnější a brutálnější reprízu.

Kulminoval frankistickým ozbrojeným převratem a občanskou válkou v letech 1936 – 1939. Přestože „komunismus nehrál ve Španělsku žádnou dominantní roli“ – a „tím méně před občanskou válkou“ – „fašistická a klerikální propaganda sugerovala celému světu, že tu proti sobě stojí andělé a ďáblové, křižáci a bezbožní, křesťané a ´rudí´“.

Vojenský „předpis Francových povstalců uváděl: ´Mysli na to, že jsi byl povolán znovu Kristovi dobýt národ jeho vyvolených, který mu byl jinými vyrván. Když se cele postavíš do služby tohoto vznešeného úkolu a obětuješ pro něj svůj život, bude tě velebit božské milosrdenství, které ozáří svědomí vznešeným světlem Za Boha a vlast´.“ Islámský stát má, jak vidno, z čeho opisovat.

Jeho katolické vzory vyvracely i autority typu děkana katedrály v Canterburry. Poté, co Španělsko procestoval osobně, „veřejně prohlásil, že republikánská fronta je bojem za svobodu, spravedlnost a sociální řád Kristovým záměrům blíž než dřívější systém“. Fakt, že až republikánská vláda zavedla „absolutní náboženskou svobodu, zatímco španělská monarchie a diktatura Prima de Rivery ji trvale potlačovaly“ (perzekucí „protestantského vyznání“), dokládaly i madridské reportáže basilejského National-Zeitung a řady dalších západoevropských i amerických médií. Stejně jako pravidelné a nikým nerušené katolické bohoslužby i „Bible k dostání v každém knihkupectví“.

K „propagandistické hře církve patřila i prezentace ´mučedníků´“. Ve stylu, z nějž opisují postkomunistické bubáky – zvlášť v Polsku a pobaltských zemích. Počty „zavražděných kněží, mnichů a jeptišek“, jimiž děsil svět i sám Vatikán, zhusta překračovaly i celkový stav církevního personálu, uváděný španělským klérem. Jenže „podle José Bergamina, jednoho z nejznámějších zástupců tehdejší katolické literatury Španělska, neexistuje jediný kněz nebo mnich, který byl zavražděn před červencovým povstáním“ (1936). A za občanské války „nezemřel ani jeden z nich pro Krista. Umírali pro Franca. Lze z nich udělat nacionalistické hrdiny, ale žádné mučedníky.“

„Nikdy a nikde“ – cituje Deschner jiného z „vysokých španělských duchovních během občanské války“- „nebyl kněz zastřelen těmi, kterým projevil svou lásku a obětavost, nikdy a nikde lidé nezničili kostel, z jehož kazatelny byla bráněna evangeliem zdůvodněná lidská práva. Kde působí kněží, kteří vědí, že nemocný, ne zdravý potřebuje lékaře…, tam neexistují žádné vraždy kněží, žádné útoky na kláštery, žádné vypalování kostelů. Vždy jsem lid miloval, a proto jsem se ho nikdy neobával. Bývalí marxisté mi dnes ministrují, lidé, kteří ve svém životě nikdy nevyhledali kněze, se mi svěřují. Není pronásledován duch náboženství, nýbrž ti, kteří ho nenaplňovali.“

„Skutečnými řezníky byli ´caballeros´! ´Kristovi bojovníci´! ´Nástroje boží všemohoucnosti´! Franco se zaklínal zbožnými úmysly. Neboť, jak krátce po státním převratu řekl korespondentovi New Chronicle, ´osvobodí Španělsko od marxismu za každou cenu´ a korespondent odvětil: ´To budete muset nechat postřílet polovinu Španělska´, generál zdůraznil: ´Opakuji – za každou cenu!´. Jeho ´spasitelská armáda´ vraždila během celé války s neměnnou intenzitou…Později před stannými a posléze válečnými soudy, nejdříve však odpůrce likvidovala bez jakéhokoli soudního řízení. V této etapě byli zastřeleni všichni eventuální nepřátelé režimu, zajatci pak jen tak nazdařbůh. Republikánští vojáci byli často vražděni před očima svých manželek dětí a tyto byly často znásilňovány – zatímco oslavy vítězství a děkovné bohoslužby vytvářely vnější obraz.“

„Zatímco rebelové předstírali, že bojují za křesťanství, zapalovali nejen protestantské kostely, masakrovali i španělské protestanty…V Santa Amilia byla manželka protestantského vedoucího mlátičky polita petrolejem, zapálena, a protože na následky popálenin nezemřela, ubita sekyrou…Ale tyto ´nástroje boží všemohoucnosti´ vraždily nejen protestanty, vrhaly se také na katolické duchovní, kteří zůstali věrní vládě. Kněží Baskicka měli být vražděni principiálně, celkem jich bylo 400.“ Jen proto, že – „jak napsaly jedny katolické noviny“ – patřili k „oné hrstce pomatených nebo svobodným zednářstvím nakažených španělských kleriků, kteří se jako mluvčí španělských katolíků nestyděli podepsat pod marxistické štvavé výzvy“. Když „sedmdesátiletý francouzský spisovatel Edmond Paris žádal ve Vatikánu o nahlédnutí do dokumentů“ o jeho roli ve španělské občanské válce, „byl zdvořile požádán, aby se zastavil znovu za sto let“.

„Jak daleko šla kolaborace církve s caudillem, potvrzuje výrok kardinála Gomá: ´Plně se shodujeme s nacionální vládou, která nikdy nepodnikne žádný krok bez mé rady, jíž se vždy řídí.´ Jako první zahraniční vlajka vlála nad Francovým hlavním stanem v Burgosu papežská a nad Vatikánem byl brzy vyvěšen Francův prapor.“ Vatikánský jezuitský list Civiltá Cattolica velebil fašistické pluky za „stokrát požehnaný a slavný postoj“. Oficiální poselství, jež Vatikán zaslal do Španělska 20. listopadu 1937, hecovalo: „V současnosti musí být všichni čestní občané, bez ohledu na ostatní názorové rozdíly, zajedno ve společném záměru vyhnat nové barbary bez vlasti a Boha, ať se stane cokoli.“ Žádosti britské a francouzské vlády v létě 1938, aby se připojil aspoň k protestu proti bombardování republikánského civilního obyvatelstva, „papež bez obalu odmítl“. Uprostřed těch masakrů posílal Francovi oslavné telegramy, udělující mu „ze srdce, jako záruku boží  milosti, apoštolské požehnání“.  

Pius XII., vyhřezlý z konkláve počátkem roku 1939, tomu nasadil korunu. Francovi napsal: „Zatímco povznášíme svá srdce k Bohu, radujeme se s Vaší Excelencí z vítězství, které si katolická církev tak toužebně přála. Hýčkáme naději, že Vaše země si po dosažení míru s novou energií znovu osvojí křesťanské tradice.“ Už „několik dní nato přijal Pius XII. 3 200 španělských fašistů v čele se Saranem Suňerem, Hitlerovým přítelem, a generálem Gambarou, velitelem italských vojsk ve španělské občanské válce.“ „Své drahé syny“ uvítal tirádou o tom, že „potěšili jejich společného Otce, poněvadž bránili víru a civilizaci a mnoho za to trpěli“. S důvěrou, že „při obnově Španělska by slavné katolické tradice mohly být ještě překonány“.

I hrabě Ciano, Mussoliniho zeť, „odhadoval, že v Seville se denně uskutečnilo 80, v Barceloně 150 a v Madridu 200 až 250 poprav. (Pro zjednodušení byla polovina všech zavražděných označena za komunisty.) Podle oficiálních statistik španělské vlády nechal Franco od konce občanské války v roce 1939 do roku 1942, tedy v době, kdy na přání Pia XII. začal ´obnovovat staré křesťanské tradice´, zastřelit více než 200 000 republikánů, to odpovídá jedné třetině všech obětí občanské války! Ještě tři roky poté se ve španělských věznicích nacházel více než jeden a půl miliónu politických vězňů, lékařů, advokátů, spisovatelů, baskických duchovních, nádeníků, nevinných lidí, z nichž mnozí byli zavražděni. A tři roky po světové válce stále ještě existovalo více než 100 000 politických vězňů. I tehdy se pokračovalo v mučení, jak přiznaly i samotné Francovy úřady.“

Právě poté, co se „katolicismus stal státním náboženstvím, přičemž je pozoruhodné, že ve venkovských okresech dokonce zmizely všechny Bible. V Madridu policie zabavila 100 000 exemplářů. Na hranicích byly Bible rovnou odebírány.“ Naproti tomu i „v posledním roce občanské války dosahoval trvale rostoucí počet prodaných svazků 211 000“.

Románek s Hitlerem se Vatikán snaží zatloukat zvlášť vehementně. Deschner ty vytáčky bere na solar. „Politickým nástrojem kurie v Německu byla strana Zentrum, svázaná se známými rýnskými velkoprůmyslníky, jejíž předseda dr. Marx nepřijal žádné důležité rozhodnutí bez konzultace s papežským nunciem.“ Jenže „už v roce 1928 od ní odpadlo téměř půl miliónu voličů. A když v říšských volbách v roce 1932 z více než 35 miliónů voličů hlasovalo 13,7 miliónu pro nacistickou stranu, pro sociálnědemokratickou a komunistickou dohromady 13,2 miliónu, pro Zentrum, včetně Bavorské lidové strany, 5,7 miliónu, rozhodl se Vatikán – srovnej jeho chování vůči Mussolinimu – z obavy z levicových stran přivést k moci Hitlera.“

Styčným důstojníkem byl Franz von Papen, „bývalý důstojník hulánů, který se během I. světové války nechal jako vojenský atašé ve Washingtonu chytit při provádění sabotáže“. Po „válce vstoupil do strany Zentrum, pod svůj vliv dostal katolické noviny Germania, kde vlastnil velký balík akcií, oženil se s dcerou sárského průmyslníka a 1. června 1932 se k všeobecnému údivu stal říšským kancléřem“. Pak tento „katolický Herrenreiter 20. června 1932 odstranil – poněkud nezákonně – sociálnědemokratickou vládu Braun-Severing, po dohodě s Hitlerem zrušil zákaz SA a SS a ´potom pracoval´, jak stojí v katolickém Herderově lexikonu, ´na jmenování Hitlera´.“

Ten se stal říšským kancléřem v lednu 1933. „Katolík Papen mu uzavřel už v témže roce konkordát mezi nacistickým Německem a Vatikánem.“ Podobně jako v Itálii po fašistickém převratu, byl konkordát s Vatikánem prvou mezinárodní smlouvou, „legalizující“ režim vzešlý z nacistického puče. „Uzavření tohoto konkordátu“ – psal Papen 2. července 1933 Hitlerovi v tajném dopise z Říma – „bude mezinárodněpoliticky hodnoceno jako velký úspěch vlády národního povstání“. Týž Papen – coby velvyslanec ve Vídni – nacistům připravil i anšlus Rakouska.

Hitler hned po svém nástupu „požadoval ´zmocňovací zákon´, umožňující diktaturu. Nezbytné dvoutřetinové většiny dosáhl na jedné straně protiústavním rozpuštěním komunistické strany, na druhé pomocí hlasů Zentrumu. Komunisté byli vyřazeni, katolíci spolupracovali. Poté, co byly získány i křesťanské odbory, přihlásila se strana Zentrum až na malou skupinku k Hitlerovi.“ Už „5. července se však strana Zentrum na pokyn kurie rozpustila sama. Stejně tak katolická Bavorská lidová strana – po dohodě s nunciem a jeho prostřednictvím s Piem XII.“

Provázely to i pikantní kousky postav, vysvěcených pak za „demokratické“ veličiny poválečného Německa. „Pozdější německý spolkový prezident Theodor Heuss věnoval rok před uchopením moci Hitlerovi ´vůbec ne nepříjemnou knihu´ Hitlers Weg (Hitlerova cesta).“ Líčí ho tu jako „mladého Fausta v podkroví“, „obdivuhodně pružného“ i „neúnavného“, „názorově upřímného“ a s „dobře míněným osvětovým záměrem pedagogického podání“. Program NSDAP, jež je na svého lídra „právem hrdá“, obsahuje „strukturální prvky podobné katolickému sociálnímu učení“ a „hierarchické stavbě katolické církve“. Po válce byl týž „Heuss nejen osm let spolkovým prezidentem, ale obdržel také Cenu míru německého knižního obchodu“.

Nanejvýš loajálně se vrtěl i Konrád Adenauer, pozdější letitý spolkový kancléř za křesťanské demokraty. Například „10. srpna 1934 psal nacistickému ministru vnitra v Berlíně: ´S NSDAP jsem jednal vždy korektně, a proto jsem se opakovaně stavěl do opozice vůči tehdejším ministerským pokynům a také vůči názorům, která zastávala frakce Zentrumu v kolínském městském zastupitelstvu. Po léta jsem například v rozporu s tehdejšími pokyny pruského ministerstva vnitra dával NSDAP k dispozici městská sportoviště a během jejich akcí jsem na nich povoloval vyvěšování vlajek s hákovým křížem.“ Už „v zimě 1932 – 1933“ – uvádí Adenauer ve výčtu svých „zásluh“ – „jsem výslovně a veřejně prohlašoval, že tak velká strana jako NSDAP musí ve vládě hrát bezpodmínečně vedoucí úlohu“.

Zpětné výmluvy, že konkordát s Hitlerem byl uzavřen v době, kdy Vatikán   zločiny nacismu nemohl předvídat, ohromí jen prázdné sudy. Co jmenování nacisty kancléřem znamená, věděl docela přesně i Erich Ludendorff, druhý muž německé branné moci už za I. světové války. V dopise prezidentu Hindeburgovi pár dnů po 30. lednu 1933 napsal: „Jmenováním Hitlera říšským kancléřem jste vydal naši svatou německou vlast jednomu z největších demagogů všech dob. Tento osudný muž strhne naši říši do propasti, přivede nás národ do neskutečné bídy a budoucí pokolení Vás budou proklínat i ve Vašem hrobě.“

Už konkordát – rovnající se „slavnostnímu uznání nacionálního socialismu katolickou církví“ – přitom obsahoval i tajný dodatek. Klauzuli, zakotvenou už dopředu „pro případ všeobecné branné povinnosti“. „Všichni němečtí biskupové vyzývali v roce 1933 ke spolupráci s Hitlerem, protože to chtěl Vatikán.“ Veškeré „protesty vysokého katolického kléru se týkaly, s jednou výjimkou, pouze katolických zájmů. Co se jinak dělo, nechávalo ji lhostejnou. Ne, ještě hůř, s výjimkou usmrcování duševně chorých, s tím naprosto souhlasila. Byla ochotná nechat zemřít milióny lidí, jen aby sama přežila. Pro Hitlera hnala Němce na smrt – a tím proti Angličanům, Francouzům, Polákům, Rusům, Američanům…“

Vatikán a jeho nunciové „nikdy neprotestovali proti přepadení Rakouska, Československa, Polska, Dánska, Norska, Belgie, Holandska, Francie, Jugoslávie nebo Sovětského svazu, proti válce, kterou ´se zadostiučiněním´ sledovali. Nikdy neprotestovali proti pogromům na židy, proti zničení více než dvou set synagog, proti odvlékání židů, které církev jeden a půl tisíciletí mučila a zabíjela, do koncentračních táborů a jejich zplynování. Nikdy neprotestovali proti systému nacismu jako takovému….Papež a němečtí biskupové vyžadovali poslušnost Hitlerovi. Žádný ´katolický odboj´ také vůbec neexistoval. Existoval odpor jednotlivých katolíků. A ten probíhal proti vůli církve. Žádný německý biskup se nestal mučedníkem, žádný nebyl vězněn v koncentračním táboře. K tomu byli dost dobří nižší duchovní…V celé Velkoněmecké říši odmítlo vojenskou službu pouze sedm katolíků; šest z nich bylo usmrceno, sedmý byl prohlášen za duševně chorého.“ Klérus nevydal jediný hlásek ani na jejich obranu.

Deschner shromáždil desítky doličných předmětů, usvědčujících církevní struktury z agilnější podpory „třetí říše“, než od řady státních satelitů. Konkrétních citací, opřádajících její teror a agrese mravními kánony víry. Všelijaké ódy typu „přísahy věrnosti“ („Fahneneid“), vyhlášené právě 8. listopadu, v den „Kristallnacht“, „velkého protižidovského pogromu“. „Hitlerův katolický generální vikář“, který ji sepsal, se „v roce 1956 stal generálním vikářem v bundeswehru“. Po okupaci Polska se „na všech kostelních věžích slavnostně rozezněly na dobu sedmi dnů zvony na počest vítězství“. Už v „říjnu a listopadu 1939 bylo nacisty popraveno 214 polských katolických kněží“.

„Když Eugenio Pacelli usedl v březnu 1939 na papežský trůn (jako Pius XII.), vpadla Hitlerova vojska do Československa.“ Žádosti, aby se „připojil  k protestům demokratických států proti začlenění Čech a Moravy do Říše, papež velmi rozhodně odmítal“. Zato jedno z jeho vůbec prvních veřejných prohlášení bylo o tom, „jak moc si Německa váží a že by chtěl pro Německo mnoho učinit“. Také fašistický „slovenský stát uznal jako jeden z prvních papež a propůjčil Tisovi hodnost papežského komořího a titul monsignore…Podle publikace, vydané v roce 1941 v Londýně československým ministerstvem zahraničí, se 90 % všech slovenských katolických duchovních modlilo za Hitlera.“

Vatikán chtěl v roce 1945 Tisa dostat do emigrace, v níž by unikl trestu. Spojenci ho zadrželi v „Německu a jako válečného zločince vydali Československu“. V „Katolické encyklopedii, kterou Vatikán vydal se souhlasem Pia XII., je uvedeno: ´Tiso byl příkladným knězem, který vedl bezúhonný život. Věnoval se politice, protože to podle něj bylo nezbytné; neboť od začátku století bránil práva slovenského národa pouze klérus. Proto byl velmi milován jako otec. Za Tisovy vlády udělalo Slovensko velké pokroky nejen v kulturní a ekonomické, ale i v sociální oblasti a prokázalo svou národní samostatnost.´ Nakonec je citován samotný Tiso: ´Umírám jako mučedník…Krom toho umírám jako obránce křesťanské civilizace proti komunismu.´“

Popření všeho, o čem je Desatero, dosáhlo vrcholu po napadení Sovětského svazu. Poselství německých biskupů z 10. prosince 1941 hřímalo: „Se zadostiučiněním sledujeme boj proti moci bolševismu, před kterým jsme  my, biskupové, v mnoha pastýřských listech od roku 1921 katolíky Německa varovali a vyzývali k bdělosti, jak je říšské vládě známo.“ Ani preláti neváhali papouškovat blábol o „slovanských podlidech“ – a arcibiskup Jäger dokonce o „Rusech, kteří kvůli svému neznabožství a nenávisti ke Kristovi zdegenerovali téměř ve zvířata“. „V roce 1957 požadoval Jäger naplnění ´ideálů křížových výprav v moderní formě´ a v roce 1965 se stal kardinálem.“

„Vítězství nad bolševismem“ – stálo v kolektivním lejstru německých biskupů o rok později – „by mělo stejný význam jako triumf Ježíše nad nevěřícími“. Papežský nuncius byl o útoku, zahájeném dva dny nato, informován osobně Ribbentropem už 20. června 1941. „V Římě byli už dlouho předtím ve zvláštním kněžském semináři Collegium Russicum, kde se duchovní učili rusky, ukrajinsky a další slovanské jazyky, školeni klerikové pro misijní činnost v Sovětském svazu. S Hitlerovou vládou k tomu Vatikán rovněž uzavřel speciální dohodu, o čemž se dokonce otevřeně hovoří v předmluvě sborníku papežských poselství vydané v Paříži v roce 1945. Kvůli spolupráci jezuitů s SS a gestapem se generál jezuitů, hrabě Ledóchowski (1866 – 1942, generál řádu od roku 1915) radil se zástupci německé tajné služby už v roce 1940. Rok před Hitlerovým útokem na Rusko překročili jezuitští absolventi Collegia Russica, katolickým biskupem Dr. Michalem Buzalkou v roce 1951 pojmenovaným ´Ústav pro výchovu vatikánských agentů´, v převlečení a pod falešnými jmény sovětské hranice, aby prováděli špionážní činnost ve prospěch Vatikánu. Plány Svatého otce byly zmíněny také v oběžníku OKW (Vrchní velitelství wehrmachtu). 8. listopadu 1941 nařídilo OKW všem velitelům německých armád na východě, aby ´s ohledem na dohodu s Vatikánem…usnadňovali  misionářskou činnost katolických kněží na obsazených územích.“ V „pětistránkové zprávě adresované Wilhelmstrasse vedoucí německé tajné služby, SS-oberführer Schelenberg, o svém rozhovoru s papežem píše: ´Papež učiní vše, co může, aby zajistil německé vítězství. Jeho cílem je zničení Ruska.´“

Právě o to mu šlo i ve stínu blížícího se Hitlerova debaklu. Už v létě 1944 si povšiml i New York Herald Tribune: „V minulosti bojoval Vatikán proti revolučním silám společně s Mussolinimi, Francy a Pétainy…Dnes se zdá, že provedl významnou změnu své politiky ve víře, že stejných cílů dosáhne s anglosaskými zeměmi.´“ Pius XII., dodává Deschner, který nikdy neodsoudil bezpočet Hitlerových agresí, nyní pozvedl svůj hlas, aby varoval před nebezpečím z východu, čímž činil to samé, co Joseph Goebbels v Berlíně, samozřejmě pouze z ´duchovních´ motivů. Papež se snažil o rozchod USA a Velké Británie se Sověty a uzavření separátního míru mezi hitlerovským Německem a Spojenci…Od podzimu 1942 do roku 1944 se ve Vatikánu uskutečnila jednání o možnostech uzavření separátního míru. 5. ledna 1943 zapřísahal Pius XII. písemně prezidenta Roosevelta, aby urychlil ukončení války, což by bezpochyby znamenalo pomoc pro Německo. Roosevelt vyslal osobního emisara a kardinála Spellmana, zvlášť horlivého církevního hodnostáře, který půl roku cestoval po Evropě a Africe, především se však dlouho radil ve Vatikánu, kromě jiného s německým ministrem zahraničí. Roosevelt byl ovšem nakloněn vyjednávání o míru pouze za podmínky Hitlerova odstoupení…Rooseveltovy snahy  překonání  propasti mezi Moskvou a Vatikánem narážely na urputný papežův odpor, stejně jako Stalinovy pokusy o porozumění v letech 1942 a 1943. Dokonce i když Washington a Londýn ruské snahy společně podpořily, a Stalin zaslal osobní dopis Piu XII., ten žádná jednání se Sovětským svazem nepovolil, i když pro byli i někteří kardinálové kurie.“

Zato v norimberském procesu Vatikán „vystupoval ve prospěch nacistů. A nemálo těžce provinilých Němců obdrželo, společně s italskými, československými, jugoslávskými a dalšími válečnými zločinci, ve Vatikánu trvalý nebo dočasný azyl.“ Právě „katolickými kanály“, dirigovanými přímo z Vatikánu, „uniklo hlavně do Jižní Ameriky i mnoho velitelů SS, mezi nimi i Adolf Eichmann“. „Kdo zná nejen vztah Vatikánu k fašismu, ale i dějiny křesťanského antisemitismu, nediví se tomu.“

Deschner detilně mapuje i holport Vatikánu s Pavelićovým fašistickým režimem v Chorvatsku. ´Ustaša´, jeho ústřední síla, byla přímo „fašisticko-katolickým hnutím“. Pavelić, odsouzený za vraždu jugoslávského krále Alexandra a francouzského ministra zahraničí Barthoua, se skrýval v Itálii. Domů se odtud vracel až po porážce jugoslávské armády wehrmachtem na jaře 1941 –„s požehnáním Pia XII. na  slavnostní audienci“. „299 srbských pravoslavných kostelů bylo v ´Nezávislém Chorvatsku´ vypleněno a zničeno…K jejich přeměně na katolické docházelo v souladu s nařízením ordinariátů…Ještě v dubnu 1941 bylo po Srbech vyžadováno nosit modré rukávové pásky s písmenem P, iniciály pro pravoslavný, po židech nošení Davidovy hvězdy. Židům a pravoslavným bylo také zakázáno vstupovat na chodník. Ve všech úřadech, obchodech a restauracích, tramvajích a autobusech visely cedule: ´Srbům, židům, kočovníkům a psům vstup zakázán´. Ještě během prvních dnů okupace byli srbští pravoslavní patriarchové odvlečeni do Dachau. Bezpočet srbských duchovních byl krutě mučen…Biskupu Platonovi a jeho průvodci, knězi Dušanu Subotićovi, byly vypíchnuty oči, zatímco na jejich prsou plál oheň, byly jim uříznuty nosy a uši a nakonec dána smrtelná rána z milosti.“

Instrukce ministra výchovy Dr. Mile Budaka zněla: „Část Srbů zabijeme, další vyženeme, a zbytek, který musí přijmout katolické vyznání, bude zahrnut do chorvatského národa.“ „Docházelo přitom ke zrůdnostem,  vedle nichž bledly i činy Hitlerových pochopů v koncentračních táborech. Ustašovci zapichovali rozžhavené jehly pod nehty a sypali sůl do otevřených ran. Mrzačili všechny možné části těla. Se zalíbením uřezávali svým obětem nosy a uši a vypichovali jim oči. Italové vyfotografovali jednoho ustašovce, který nosil kolem krku dva řetězy z lidských jazyků a očí. Italský spisovatel Curzio Malaparte dělal v Záhřebu rozhovor s Pavelićem. ´Zatímco hovořil,´ napsal Malaparte, ´díval jsem se na koš z vrbového proutí, který stál po pravici ´poglavnika´ na jeho psacím stole. Koš byl otevřený, byli vidět nějací mořští živočichové či něco podobného. ´Ústřice z Dalmácie? zeptal jsem se. Ante Pavelić odkryl víko a ukázal mi něco, co vypadalo  jako masa lepkavých, rosolovitých ústřic. S unaveným přátelským úsměvem řekl: ´Dar mých věrných ustašovců. Čtyřicet liber lidských očí.´ To byl muž, kterému žehnal Pius XII.“

„Koncentrační tábory vyrůstaly v katolickém ´Nezávislém Chrovatsku´ jako houby po dešti: Jasenovac, Jadovo, Pag, Ogulin, Jastrebarsko, Koprivnica, Krapje, Zenica, Stara Gradiška, Djakovo, Lobograd, Tenje, Sanica atd. Odesílání do těchto táborů se dělo mimo soudnictví. V dekretu z 26. listopadu 1941 se zcela  bez obalu přiznává, že se jedná o ´preventivní opatření´ proti ´nežádoucím osobám´, které by…´mohly ohrozit vymoženosti osvobozeneckého boje chorvatského ustašovského hnutí´…Také děti tam byly vražděny po tisících. Dokonce pro ně byly zřizovány koncentrační tábory – Lobor, Jablanac, Mlaka, Ustici, Gradiška, Sisak, Jastrebarsko a Gornja Rijeka. V roce 1942 bylo v samotném Jasenovaci vězněno 24 000 dětí, polovina z nich byla zavražděna…Katolická Caritas, které předsedal arcibiskup Stepinać, se dětí, jejichž rodiče byli mrtví nebo věznění, ujala a jejich ´převýchova´ byla o to snadnější, když mnohé neměly vůbec žádné příbuzné.“                           ­            

„Biskupové seděli v ustašovském parlamentu, kněží fungovali jako policejní šéfové a důstojníci v Pavelićově osobní stráži.“ A „františkáni veleli v koncentračních táborech“. „Několik mnichů tu převzalo funkce katů.   Františkán Zvonko Brekalo, důstojník v ´táboře smrti´ v Jasenovaci, byl pověstný hromadným stínáním hlav. V táboře bylo povražděno kolem 120 000 Srbů. Na podzim 1942 dokonce tento tábor řídil františkán Miroslav Filipović-Majstorović, zvaný ´bratr ďábel´, přičemž ho podporovala celá řada duchovních…Během čtyř měsíců tam bylo pod velením františkánských páterů zlikvidováno 40 000 lidí. Samotný františkán-stipendista Brzica dekapitoval během jedné noci, 26. srpna 1942, 1 360 lidí.“

„Po kolapsu katolického režimu se právě zahraniční františkánské kláštery (jak typické) staly útočišti masových vrahů, v Rakousku Klagenfurt, v Itálii Modena a také ve Francii. Všechny kláštery skrývaly uprchlé ustašovce. Všude nacházeli tito zločinci církevní pomoc a podporu. Bylo to pochopitelné, protože ´činy´ ustašovců byly činy církve…Jen mimochodem budiž zmíněno, že hnutí Ustaša s pomocí klerikálních kruhů povraždilo také 80 % jugoslávských židů.“

Ustašovský teror nabyl tak obludných rozměrů i tvarů, že se 1. března 1942 odhodlalo i vedení slovinských katolíků k zaslání memoranda přímo Piu XII. Uvádělo se tu: „V Nezávislém státu Chorvatsko byli všichni pravoslavní biskupové a kněží buď zavražděni, zatčeni nebo posláni do koncentračního tábora, jejich kostely byly zničeny nebo zabaveny. Hlavním cílem politiků v Záhřebu, jak sami přiznávají, je vyhlazení srbského obyvatelstva v Chorvatsku. Konverze ke katolicismu tu nemají co dělat s náboženským přesvědčením a jsou ponižujícími událostmi pro katolickou církev, jejíž úcta a důstojnost jsou neobyčejně zostuzeny…Seznámeni se situací v naší zemi, pokládáme za nezbytné, aby: Svatý stolec krvavé pronásledování Srbů a jejich církve veřejně odsoudil; Svatý stolec všechny přestupy ke katolicismu za stávající hrůzovlády zakázal;…Svatý stolec přiměl chorvatské biskupy, by vzali pod ochranu srbské pravoslavné křesťany a jejich kněží.“

Vatikán však „jmenoval primase chorvatské církve vojenským vikářem ustašovců. Ten 27. března 1942 vyjádřil své ´uspokojení´ nad postupem chorvatských biskupů a jako uznání jejich velkých zásluh jim dal své apoštolské požehnání…A jmenoval kardinálem arcibiskupa Stepinaće, který ještě po válce očekával od Západu ´nasazení atomových zbraní, aby mohla být Moskvě a Bělehradu přinesena západní civilizace, dokud ještě není pozdě.“

Pius XII. o něm napsal i 12. ledna 1953: „Ačkoli je nepřítomen, objímáme ho s otcovskou láskou – a niterně si přejeme, aby každý věděl, že Naše rozhodnutí vyznamenat ho hodností římského purpuru nemá jiný důvod, než mu náležitým způsobem oplatit jeho velké zásluhy.“ Jenže „´velké zásluhy´ si Stepinać získal jako primas státu, v němž ze dvou miliónů Srbů bylo násilně obráceno ke katolicismu 240 000 a 750 000, často po strašlivém mučení, zavražděno.“

Když kapitulovala Itálie, zkusili k západním spojencům přeběhnout i Pavelić, Stepinać a jejich anturáž. Karty takové verbeže – vede trumfů Rudé armády v berlínských předměstích – však už byly hodně „plonkovou sedmičkou“. Počátkem května 1945 Pavelić – „bohatě naložen uloupeným zlatem“ – „nalezl azyl v klášteře Sankt-Gilgen u Salcburku“. Byl sice zatčen britskými jednotkami, „brzy všakv důsledku ´záhadné intervence´ propuštěn“. V „převlečení za kněze se mu podařilo uprchnout do Říma, kde bydlel jako páter Gomez a páter Benarez v jednom klášteře. Koncem roku 1948 dorazil jako Pablo Aranyoz do Buenos Aires, stále ještě s 250 kily zlata a 1100 karáty drahokamů – a doprovázen bývalým prostředníkem mezi arcibiskupem Stepinaćem a Vatikánem, knězem Krunoslavem Draganovićem, který mu dal k dispozici ´Commissione d´assistanza pontifica´.“

„Po svržení Peróna v roce 1955 musel zmizet. 10. dubna 1957 unikl atentátu a později také argentinské policii. Za nevyjasněných okolností se dostal do frankistického Španělska a nalezl azyl, nerušen jakoukoli justicí, v madridském františkánském klášteře. V německé nemocnici španělského hlavního města zločinec zemřel 26. prosince 1959 a ještě na smrtelné posteli se mu dostalo požehnání od Svatého otce.“

Obludárium, zmapované Deschnerem, se hodí znát. Zvlášť pokaždé, kdy právě kutny začnou moralizovat a kádrovat.

28.01.2015 | Motylx

Bloger sa rozhodol skryť tento komentár pre porušenie pravidiel diskusie

28.01.2015 | Motylx

:D
Takto akceptujes iny nazor?
Ty demokrat.
Buhehehe.
;)

28.01.2015 | al0

Ved aj ja vyjadrim svoj nazor tym, ze sa referenda NEZUCASTNIM.

Moj nazor je ten, ze nesuhlasim aby o takychto otazkach bolo vobec vypisane referendum.

28.01.2015 | Roman Kanala

Nemám rád buzíci, ale súhlasím s názorom, že referendum na takéto témy by vôbec nemalo byť vypísané. Nechápem, ako je možné, že to Ústravný súd umožnil. Preto si ani ja neprevezmem referendový lístok. Nechcem dodávať legitimitu takémuto aktu.

28.01.2015 | noblesa

Ta hlaska nebola zo ziadneho filmu Z.Trosky, ale z Chytilovej Dedictvi.
Dalej som uz teda ani necital.

29.01.2015 | Ľubo Havierník

ďakujem za pripomienku, opravujem v texte ...

29.01.2015 | Niless

Motylx libertarian obvykle s Vami suhlasim ale niekedy uz to prehanate. Poviem Vam radsej by som zil v napodobenine Svajciarskej demokracie ako v tom co tu mame teraz (Ukrajinsky typ demokracie)....Vasa reakcia mi pripada, ze ak tu niekto neponukne (anarcho)kapitalizmus tak nech vsetko zostane po starom. Co ak Svajciarska demokracia je krokom smerom k tomu Vasmu idealu?

29.01.2015 | Motylx

Mozno je.
Uz som to parkrat hovoril ...evolucia postupuje aj cestou zaplata na zaplatu...takze mozno ano.
No a?
Preco nehovorit o lepsej moznosti, ked uz o nej viem?
A ja skutocne nie som odviazany z predstavy, ze o mojich veciach rozhoduje luza.

29.01.2015 | pierre002

Myslím si že účasť bude, to ako k tomu začali pristupovať médiá zohralo dôležitú úlohu keď nasrali dostatocni počet slovákov..

29.01.2015 | pkx

Trosku chyba v clanku upresnenie ake ferove pravidla boli odsunute nabok a kym.
A kto je ten subjekt ktory hlasa demagogiu len aby vyhral?

30.01.2015 | IvanPe

Keby sa zmenila paradigma otazok, cize by sa hlasovalo za nieco a nie proti niecomu, to by sme videli len rozvrstvenie spolocnosti:
Ste za to aby si mohli deti adoptovat iba funkcne rodiny?
Atd ...
Ale to by sme vlastne nemali o com hlasovat, ci?

30.01.2015 | Motylx

Ustava zakazuje manzelstvo gayov.
Zakon o rodine nepovoluje adopciu gayom.
Nechapem, o co ide autorovi, nechapem, o co ide iniciatorom referenda.
O to viac, ak je referendum na Slovensku len drahym prieskumom verejnej mienky.
O to viac, ze taketo konanie povazujem za nemoralne a neefektivne zaroven.
Uz len ceresnickou je, ze je aj nezmyselne.
Choboti.

31.01.2015 | pkx

Som sice proti referendu, ale nie je az take zbytocne. Jeho cielom je zabranit zmene a rovnako aktivizovat vsetkych priaznivcov homofobie. Cize ak by bolo uspesne, najblizsie 3 roky by sa stav nemohol zmenit. A verim tomu ze by nemali ziadny problem rovnake referendum opakovat kazde 3 roky.
A btw neni az take drahe - 1.5e na volica je celkom mala cena za priamu demokraciu.
A btw tretia otazka je celkom legitimna - keby bolo na kazdu otazku referendum zvlast, na tretiu by som kludne mohol odpovedat aj ano - ked rodicia chcu aby deti do 15r verili na bocianov, nebranil by som im v tom, budu to ich vlastne deti kto na to doplati.

31.01.2015 | Motylx

Ziadne tri roky.
Referendum na Slovensku je len odporucanim.
Je len drahym prieskumom verejnej mienky.
A dve z otazok sucasne zakony aj tak nepovoluju.
Takze je zbytocne, nemoralne, neefektivne, nezmyselne.

http://hn.hnonline....

31.01.2015 | pkx

To sa mylis. Interpretacia s odporucanim nedava ziadny zmysel. Je sice pravda ze ziadny uspesny precedens s referendom ustanovujucim zakon nie je, ale interpretacia pri ktorej sucastou zbierky zakona sa stanu otazky ako boli schvalene je jedina ktora dava zmysel. Podporu pre tvoj vyklad ze ide o odporucanie nenajdes nikde - je to viac len tvoje zbozne zelanie (navyse tento vyklad je priamo v rozpore s ustavou - ktora neumoznuje nutit poslanca hlasovat inak ako podla svojho vedomia a svedomia).
A nie je pravda ze sucasne zakony nepovoluju 2 z otazok - zakazuju len to co tie 2 otazky ziadaju zakazat.
A zakazat zmenu na 3 roky je stale zmysluplne (pre homofobov).
A nemoralnost nevies obhajit uz vobec.
A efektivnost som podlozil rovnako.

31.01.2015 | Motylx

Nepovoluju dve z otazok....myslel som tym to iste, co ty...teda tie dve otazky su zbytocne, kedze zakony uz dnes zakazuju to, co chcu iniciatori zakazat.
Je neefektivne, kedze nema zmysel, nech stoji cokolvek. Jeho vyznam je nula, takze ak stoji viac ako nula, je neefektivne.
Je nemoralne. Akym pravom niekto rozhoduje o tvojom zivote? Pravom silnejsieho?
Vacsou autoritou na pravny vyklad je pre mna valko ako pkx.
Ak chces, precitaj si diskusiu pravnikov na tuto temu.
Tvoj nazor pre mna nie je dolezity.
Dolezita je realita.
A ta je taka, aka je.
Nevyvratil si ani jeden bod.
Toto referendum je zbytocne, nemoralne, neefektivne, nezmyselne.

http://www.otvorene...

31.01.2015 | pkx

To co hovoris nedava zmysel. Ak je referendum len odporucanim - je potom zbytocne akekolvek referendum.
Akym pravom ty rozhodujes o tom co je moralne? V tvojej logike je nemoralne kazde referendum a kazdy zakon.
O tom kedy sa referendum nemoze konat hovori ustava a US rozhodol ako rozhodol. Tvoj nazor je uplne irelevantny. Je to len prazdna fraza ventilujuca vlastne neschopnost akceptovat realitu.
Valko sice moze byt vacsia autorita ako ja - nic to nemeni na fakte ze ani jeho autorita nebude rozhodovat.
Realita nastane az nejake referendum bude uspesne -dovtedy je to vec osobneho nazoru.
Fakt, ze nie si schopny predlozit argumenty len sa ohanat autoritami hovori sam za seba. Je to viac o tvojom zelani ako o realite.

31.01.2015 | Motylx

Ja nie som schopny argumentovat?
TY nie si schopny argumentovat.
Dve z otazok, ktore akoze toto referendum chce riesit, su uz zakonmi riesene. Su ZAKAZANE manzelstva gayov, aj adopcie gaymi.
Nevies citat?
Autoritu som pouzil len pre vyklad zakona.
TVOJ nazor je irelevantny.
Dolezita je realita.
TY nie si schopny argumentovat.
Tvoja argumentacia je, ze ak 25 % ludi rozhodne, ze je nieco moralne, tak je to moralne, lebo 25% ludi rozhodlo, ze je to moralne.
Wow.
;)
V mojej logike nie je nemoralny kazdy zakon.
Ani kazde referendum.
To si si opat vycucal z prsta.
Su nemoralne vtedy ak su v rozpore s moralkou.
Podla teba existuju len dobre zakony?
Podla teba sa dav rozhoduje len moralne?
Co davova psychoza, napr.
Ludia su manipulovatelni.
Ja osobne sa hrozim toho dna, ze by o mojom zivote, stasti, nestasti, byti, nebyti, mala rozhodovat luza.
Ak si ty nesvojpravny, mal by to niekto z tvojich blizkych riesit.
Existuju vsak aj svojpravni ludia, ktori odmietaju zasahovanie luzy do svojich zivotov.

31.01.2015 | pkx

Ano ty - lebo tvoj jediny argument j ze Valko povedal (pricom ignorujes co povedal Drgonec).
To ze sucasny stav uz zakazuje to co ziadaju 2 otazky neznamena ze nema zmysel zakazat BUDUCU zmenu.
Samozrejme ze pre homofobov to zmysel ma - lebo referendum ma vahu ustavneho zakona!
Ak nechapes takuto jednoduchu vec, skoda diskutovat dalej.
Realita je v rozhodnuti US - nie v tvojich bludoch - tam si ju precitaj :)
A krasne si sa vyfarbil - strawman argument ako vysity - do mojich ust vkladas vety ktore som nikdy nepovedal a pekne si ich aj vyvratis.
Nikde som nepovedal ze je moralne to co zvoli vacsina - len som povedal ze ty nie si etalon moralky.
Povedal si ze je nemoralne ked rozhoduje vacsina - kazdy zakon a kazde uspesne referendum je rozhodnutim vacsiny. Z toho vyplyva ze kazdy zakon a uspesne referendum je nemoralne.
Hovoris ako keby moralka bola len jedna - koho moralka sa ma brat ako referencna na posudzovanie?
Cele su to len prazdne kydy.
Hrozit sa musis uz pritomnosti lebo o tom vsetkom co pises uz rozhoduje luza dnes.
Ak chces byt svojpravny - kup si ostrov a vyhlas si tam svoje kralovstvo aby ti tam nikto do tvojho zivota nemohol zasahovat.

31.01.2015 | Motylx

Predstav si hypoteticku situaciu....stastna lesbicka rodina...dve mamy, dve deti. Vsetci su stastni, maju sa radi.
Niebje to take tazke si predstavit, pretoze take rodiny existuju.
V referende ludia odhlasuju, ze taka rodina nesmie existovat, lebo lesby...
Deti im odoberu a umiestnia v sirotinci.
Akym pravom?
???
Pravom silnejsieho?
Je to 25,1 percenta zo sto, kto o tom rozhodol.
Pre mna je to nemoralnebaj nelegitimne zaroven.
Aby luza rozhodovala o stasti a nestasti, o byti a nebyti.
Ak 25,1 percenta rozhodne, ze nejaka mensina nema pravo na stastie, na majetok, na slobodu, spravodlivost, na zivot, je to moralne, je to legitimne?
Podla mna je to totalne chore.

31.01.2015 | pkx

To je trosku demagogia, lebo takato otazka v referende nie je, a ani by byt nemohla (podobne ako teraz nepresla tretia otazka). Rovnako ti unika dolezity detail - referendum nemoze byt len o ZAKLADNYCH pravach (nie o AKYCHKOLVEK pravach).
Rovnako nemoralny je sucasny zakon, lebo tiez umoznuje odobrat deti z hetero rodin - to ze si socialka mysli ze ide o nefunkcnu rodinu - to je tiez pravo silnejsieho.
Luza o byti a nebyti a o stasti a nestasti rozhoduje uz dnes - vola sa to parlamentna demokracia. Referendum na tom nic nemeni.
Referendum nemoze byt o zakladnych pravach - US zjavne rozhodol ze pravo adoptovat deti nie je zakladne pravo (aj ked v argumentacii ohladom diskriminacie ignoruje vlastny argument ze single rodicia vo vynimocnych pripadoch na adopciu pravo maju).
Navyse v tom clanku co si citoval je jasne vidiet ze Valko nema patent na rozum - Drgonec je tiez autorita a zastava opacny nazor (a zjavne o dost zmysluplnejsi). A ked si precitas samotne rozhodnutie US http://portal.conco...+%C3%9AS+24+2014.pdf?version=1&modificationDat­e=1417506326602 v bode 24 tiez jasne hovoria ze vysledky referenda vyhlasi NRSR ako zakon. Bod 25 hovori ze MOZE nastat situacia ze vysledok referenda vyzaduje dodatocnu pravnu upravu - len vtedy maju poslanci moznost to neschvalit. Samotny vysledok referenda nie. Tolko k realite.
(Navyse Valko sa sam znemoznil svojim prikladom so 100 poslancami - lebo nic take ako losovanie netreba - navrh sa samozrejme tyka len buduceho volebneho obdobia).

31.01.2015 | Motylx

Otázka, ktorá vôbec nie je predmetom verejného záujmu alebo nemá povahu dôležitej otázky verejného záujmu, nemôže byť predmetom referenda. Garantom splnenia tejto podmienky je prezident, ktorý preskúma, či petícia občanov svojím obsahom zodpovedá ústave a osobitnému zákonu a či má predpísané náležitosti.“ (II. ÚS. 31/97)
Neexistuje vycerpavajuca definicia toho, co je to verejny zaujem.
Takze na neexistujucom zaklade sa rozhoduje o tom, co moze a co nemoze byt otazkou referenda. Uz len to je pre mna nelegitimne.
Nelegitimne a nemoralne je pre mna vsetko, co je vynucovane nasilim.
Ci zo strany statu, ci nejakej vacsiny, ci mensiny, ci jednotlivca.
Dnes nerozhoduje luza.
Dnes rozhoduju zastupitelia.
Mame zastupitelsku demokraciu.
Mas to cele nejake popletene.
Linkoval som tie clanky preto, aby som demonstroval, ze neexistuje zhoda ani medzi pravnikmi, ani medzi ustavnymi pravnikmi, takze nazor nejakeho pkx je uplne irelevantny.
Pre mna osobne je dolezite, ze sa tu pacha nasilie na skupine ludi.
Preto je to pre mna nemoralne, je to aj nelegitimne, z vyssie uvedenych dovodov, je to zbytocne a nezmyselne, pretoze uz dnes existuju zakony, ktore to riesia, dokonca v zmysle referendovych otazok, takze je referendum aj zbytocne a neefektivne.
Koncim, lebo tisickrat opakovat, vysvetlovat volovi jedno a to iste dookola ma nebavi.
;)

31.01.2015 | pkx

Keby si si aspon precital rozhodnutie US - dozvedel by si sa nieco o problematike - ale ty len taras bludy dookola a realita je to posledne co ta zaujima.
V referende dnes nerozhoduje luza? Cize ked rozhoduju zastupitelia voleni vacsinou, to nie je vynucovanie nasilim? Zaujimave.
Ten linkovany clanok je rovnako irelevantny - precitaj si rozhodnutie US - ten je jediny relevantny - ale opat - realita je posledne co teba zaujima, ty len potrebujes bluznit o svojich fikciach.
Mozno jediny dovod preco je treba nieco 1000 krat opakovat je ked nechapes zakladne pojmy a nevies si ani nastudovat rozhodnutie US :) Cela tvoja teoria stoji na fikcii ze referendum je nezavazne - v momente ako pripustis ze zavazne je, zacne to cele davat zmysel. Ale pre snilkov je jednoduchsie zit vo fiktivnom svete a kazdy argument postavit spracvit strawman ako akceptovat realitu.
Ale na jednom sa zhodneme - nebavi to ani mna :)

31.01.2015 | Motylx

V referende rozhoduje luza.
Pisal som, ze sa hrozim dna, ked bude rozhodovat luza.
Ty si mi na to odpovedal, ze uz dnes, kedze mame parlamentnu demokraciu, rozhoduje luza.
Ja som ta upozornil, ze v zastupitelskej demokracii rozhoduju zastupitelia. Nie luza. Luza si len voli svojich zastupitelov.
Ty v tom zrejme nevidis rozdiel. Ja ano.
Pre mna su nelegitimne obe.
Aj zastupitelska demokracia, aj priama demokracia.
Pretoze nasilie.

31.01.2015 | pkx

Ten rozdiel je minimalny. Chces povedat ze dnes SMER neni luza? Alebo ze hocikedy si luza nemoze zvolit luzu ako svojich zastupcov?
No vidis - takze si predsa priznal ze su nelegitimne a nemoralne obe - takze predsa je uz sucasny stav nelegitimny a nemoralny., hlavne ze si musel oponovat :)
Ani sa nejdem pytat na to co povazujes za legitimnejsie ako priamu demokraciu :) Utopiu sme tu davno nemali :)

31.01.2015 | Motylx

Ak je toto referendum moralne, legitimne, prospesne, efektivne a uzitocne, tak vies vysvetlit, preco si proti nemu?
Si magor?
Honis si tu ego?
Ci?

31.01.2015 | pkx

Konkretne si myslim ze druha otazka je v rozpore s ustavou a US ignoroval svoj vlastny argument.
Prva otazka je len o tom ako sa to partnerstvo moze volat - ja nemam ziadny problem s tym aby sa registrovane partnerstva nemohli nazyvat manzelstvo.
Stvrta otazka je o slobode rodica rozhodovat o etickych temach vyuky - toto by si aj ty ako libertarian mohol podporovat.
Samozrejme ze zmyslom referenda je skor aktivizovat homofobov a konzervovat u nas stredovek, ale tym ze otazky formulovali nepriamo - vyhli sa tomu co zakazuje ustava.
Kedze sa naslo dost ludi co to spiatocnicke referendum chcu, ma sa konat. To je cena za institut priamej demokracie. Osobne si myslim, ze je to velmi nizka cena. A vzhladom k tomu ze sa luza silno dozaduje nizsieho kvora, mozme byt radi ze je momentalne len drahym prieskumom verejnej mienky.
PS: osobne navrhujem zmenit kvorum tak ze bude platne ak 25% volicov bude ZA - co znizi kvorum a sucasne zachova sucasny pocet nutnych hlasov ZA - a sucasne by to motivovalo ludi ist hlasovat.

31.01.2015 | Motylx

Tak ty si myslis...
:)
Stvrta otazka...mne ako anarchokapitalistovi by vyhovovalo sukromne skolstvo. V takom pripade by takato otazka ani nevznikla.
Pre mna vsetky otazky len legitimizuju, dokonca posilnuju vplyv statu.
Pre mna je dolezite, aby ludia pochopili, ze skutocnym nepriatelom je stat a ze demokracia, taka, ci onaka, je uchylna, nemoralna, nelegitimna, lebo nasilie.
V nasej dnesnej realite nie je dolezite ani rozhodnutie ustavneho sudu, ani ustava, pretoze pre nasich zastupitelov, politikov, prezidentov, su to len zdrapy papiera, z ktorych sa dokonca uz aj verejne, v mediach, otvorene vysmievaju.
Takze, vitaj v realite.
;)

31.01.2015 | pkx

V sukromnom skolstve by neexistoval zakon upravujuci prava rodicov? Wow.
To by platilo jedine pri absencii statu (nie iba statnych skol).
V tom ze zlocinecke skupiny ovladaju stat sa zhodneme - lenze toto sa teoreticky volbami da napravit.
Zatial co tvoja utopia sa neda vyriesit nicim :)

31.01.2015 | Motylx

Presne tak, v sukromnom skolstve, pri absencii statu.
Kazdy rodic by si vybral z ponuky skolu, ktora by mu najviac vyhovovala.
Z hladiska buducej uplatnitelnosti, ci z hladiska viery, kultury, niekto by uprednostnil klasicke vzdelanie pred uzitocnostou, existovali by skoly so sexualnou vychovou, bez nej, ateisticke, cirkevne, niekde by dokonca mozno nosili burky, nikto by im to nezakazoval, ponuka by bola pestrejsia a mnohe dnesne problemy by zmizli ako sibnutim carovmeho prutika.
Co v mojej utopii sa neda vyriesit?
Este v 18. storoci, celkom nedavno, bola utopiou demokracia.
Dnes si ludia takmer nedokazu predstavit nic ine, len demokraciu, alebo totalitu.
Cobje, samozrejme, nezmysel.
Chapem, ze potrebuju nejaku strukturu, normalnost.
V anarchokapitalizme by tiez existovali struktury, normalnost, len by boli rozmanitejsie, pestrejsie, slobodnejsie, spravodlivejsie a efektivnejsie.
Rozmanitejsie, slobodnejsie hadam netreba vysvetlovat...?
Spravodlivejsie...neexistovalo by verejne pravo, kedze by neexistoval stat a verejny zaujem ani nevieme definovat, neexistovali by teda zlociny bez obeti, existovalo by len sukromne pravo, ktore by postihovalo, trestalo len skutocnych zlocincov a hladalo by spravodlivost len pre skutocne obete, pripadne ich odskodnenie....retributivne pravo by mozno do istej miery ustupilo restorativnemu.
Efektivnejsie...asi tiez netreba vysvetlovat, kedze je asi kazdemu normalnemu cloveku jasne, ze stat v porovnani s trhom je vzdy menej efektivny.
To sme ale uz dost odhocili od zbytocneho, nelegitimneho, nemoralneho neefektivneho, nezmyselneho referenda.
;)

31.01.2015 | pkx

Neodbocili - lebo u teba je nemoralne a nelegitmne prakticky vsetko co obsahuje stat :)
V tej tvojej utopii sukromneho prava - ako by sa pravo vynucovalo bez nasilia? Ak mas na mysli ze by sa vytvorili ostrovy sukromnych prav - cim by sa tie ostrovy lisili od dnesnych statov?

31.01.2015 | Motylx

Samozrejme, lebo nasilie.

Vsak som to napisal...neexistovalo by verejne pravo. Neexistovali by zlociny bez obeti. Previnenia voci statu, ked su skutocnymi obetami prave obvineni, pokutovani likvidacnymi pokutami, odsudeni, trestani odnatim slobody....ludia, ktori nikdy nikomu v skutocnosti neublizili.
TYM by sa slobodna spolocnost lisila od tej dnesnej.
Nasilie by samozrejme neprestalo existovat. Urcite by existovali skutocni zlocinci, aj nasilnici. A proti tymto skutocnym zlocincom pouzit nasilie je legitimne.

31.01.2015 | pkx

Opisovat co by neexistovalo su len prazdne frazy. Zaujimave je opisat co by existovalo.
Existovalo by sukromne pravo alebo nie? Ak nie - je tvoja utopia prakticky to iste co zvieracia dzungla, tak?
Cize jedine pravo by bolo pravo silnejsieho, tak?

31.01.2015 | Motylx

Nevies citat, ci nerozumies pisanemu textu?
Neexistovalo by verejne pravo.
Sukromne pravo by existovalo.
Napisal som to uplne jasne.
Pravo silnejsieho existuje prave dnes.
Si idiot?
;)

31.01.2015 | pkx

Ukaz mi kde si opisal to sukromne pravo. Ako by si clovek vyberal pod ktoru jurisdikciu by spadal? Ako by fungovali jurisdikcie ktore by sa na danom uzemi prekryvali?

31.01.2015 | Motylx

Neopisoval som sukromne pravo.
Napisal som, ze verejne by neexistovalo a existovalo by len sukromne.
Ak sa chces dozvediet viac, citaj:
Pravo a obrana jako zbozi na trhu, Josef Sima, pdf je volne stiahnutelne, staci zadat do googlu.
Ak sa ti nechce citat kniha, tak v skratke:
http://www.mises.cz...

http://www.mises.cz...

http://www.mises.cz...

http://www.mises.cz...

Prijemnu zabavu...
;)

12.02.2015 | duli

Tu je skutocny navod, ako vyhrat referendum:
http://www.porada.s...

Tu je popisana diera v Ustave SR - navzajom sporne clanky Ustavy:
http://www.porada.s...

12.02.2015 | pkx

V skolke by nemali nechavat detom ipady bez dozoru ...

Ľubomír Haviernik

Ľubomír Haviernik
  • Počet článkov: 12
  • Priemerná čítanosť: 3094
  • Priemerná diskutovanosť: 11
  • RSS blogu

O blogu

pracujem v spoločnosti DAVAR, ktorá sa venuje pohľadávkam.